Další příspěvek autora článku o tom, jak navázat správný vztah se štěnětem a naučit ho bezpodmínečnému přivolání. Tentokrát napsal příspěvek o tom, jak v pozdějším věku řešit problémy s přivoláním, který je dle mého názoru neméně zajímavý, než ten první a snad spoustě lidí může aspoň trochu pomoci:
Co způsobuje problémy s přivoláním a jak je řešit?
Doporučuji nenásledovat slepě jakoukoliv z následujících metod, ale naučit se "číst svého psa" a přizpůsobit každou metodu jeho osobnosti. Z toho důvodu neberte následující řádky jako návod, jak přesně krok za krokem spravit svého psa. Spíše je to seznam věcí, o kterých bych já majiteli doporučil uvažovat, když sestavuje tréninkový plán. Řekl bych, že bez problémů najdete o tomto problému celou kapitolu v některé z knih, velice pravděpodobně i celou knihu, takže nejsem přesvědčen, že to dokážu spolehlivě zvládnout v internetové diskuzi (a také proto jsem se tomu snažil vyhnout!)
Myslím, že existují dva typy psů, se kterým se musíme zabývat. Jedním je pes, který se po většinu času radostně vrací zpátky, a nemá zvládnuté přivolání pouze za jistých, extrémně rušivých podmínek. Tím druhým je pes, který se nechá přivolat pouze tehdy, když má zrovna "dobrou náladu" a je na připraven (pokud vůbec) a nepotřebuje vlastně žádné podstatné rušení, abychom ho viděli mizet někde za obzorem.
První typ se může často dostat do velkých problémů, protože jeho vůdce se může nechat ukonejšit falešným pocitem jistoty. Majitelé druhého typu psa si jej obecně často více hlídají. Překvapivě a pro někoho možná nepochopitelně, můžete dosáhnout většího zlepšení s druhým typem psa, protože začínáte na mnohem nižší úrovni - cokoliv bude znamenat zlepšení! Majitelé toho typu psa také berou většinou celou záležitost mnohem vážněji.
Nevěřím, že se závažné problémy s přivoláním dají úplně odstranit, a to ze tří hlavních důvodů. Prvním je, že vyřešení vyžaduje, aby vůdce dokázal číst psa velice pozorně, a přizpůsoboval jakékoliv tréninkové metody a techniky, aby pasovaly přesně jeho psovi a konkrétním okolnostem. Člověk s těmito schopnostmi velice pravděpodobně nedovolí psovi dostat se do takového stavu, nehledě k tomu, že každý vůdce se tyto metody musí nějak naučit.
Za druhé - pes již velice dobře zjistil, co všechno u hladce projde, a přeučit to je opravdu velice těžké. Pes si zafixoval, že když uteče, tak si pohraje s jinými psy, lidé ho vítají a hrají si s ním - to všechno by se nikdy nenaučil, kdyby majitel u štěněte postupoval metodou, kterou jsem popsal v předcházejícím článku.
Za třetí, vyřešení takového problému vyžaduje obrovský kus úsilí a obětování ze strany majitele, který bude muset udělat závažné změny ve způsobu, jakým je pes veden, co je uplatňováno v praxi a jak je trénován. Mnoho lidí, kteří mají tento problém, má celou řadu důvodů nebo výmluv, proč tyto změny nemohou udělat.
Uvažujte o následujících věcech:
Začněte znovu od úplného začátku - snažil bych se vybudovat vztah a míru kontroly, které se "pokazily" nebo se nikdy mezi vůdcem a psem nevyvinuly. Tak moc, jak je to jen možné, bych se snažil začít celou cestu od úplného začátku. Proto si myslím, že je daleko pravděpodobnější, že jiný nový člověk se správnými znalostmi metod a technik má mnohem větší šanci vyřešit tento problém než původní majitel. Ale tohle zřejmě není možná cesta ve většině případů.
Pokud je pes docela dobrý během tréninků poslušnosti, ale stále má nedocvičené přivolání v běžném životě, navrhoval bych, že by měl být spíše učen malými podvůdky a triky, než pravým výcvikem poslušnosti a ovladatelnosti. Možná budete muset změnit celou tréninkovou strategii, dokonce i tehdy, pokud fungovala dobře v jiných věcech.
Pokaždé, když pes odmítne poslechnout povel pro přivolání a je za to odměněn, snižuje to pravděpodobnost, že další přivolání budou úspěšná. Naneštěstí "odměna" pro psa za to, že neuposlechl, bývá většinou docela silná - nahánění potenciální kořisti (zajíci, srnky…), kontakt s jiným psem, sežrání zbytků/mršin atd. Takže první krok - a pravděpodobně nejtěžší - je omezit situace, kdy může být pes odměněn za neuposlechnutí přivolání. Skončete s procvičováním a prohlubováním neúspěchu. Pokud to znamená značně omezit volnost psa na nějaký čas, pak to udělejte.
Zjistěte a pochopte, co vašeho psa doopravdy motivuje. Je to pochvala a laskavost, aportování, jídlo či nějaká hračka? Někdy se psi zdají být nemotivovatelní, ale to je často jen proto, že mají cokoliv pokaždé, kdy si o to řeknou. Proč by měl být pes motivovaný pozorností vůdce, když pokaždé, když chce kontakt, stačí jen projít kolem vůdce a dostane tolik, kolik jen chce? Proč by měl být motivován jídlem, když je pořád přežraný? Začněte kontrolovat "zdroje" mnohem pečlivěji a přimějte psa, aby si je zasloužil svým dobrým chováním. Třeba nakrmte psa, když trénujete (míněno tak, aby vzal jako odměnu po dobrém tréninku) - aspoň se ujistěte, že je hladový. Pokud užíváte jídlo jako odměnu, tak se ujistěte, že je to opravdu to, co pes skutečně chce. Zvažte umístění psa do kotce nebo boxu, nebo s ním alespoň stravte v průběhu dne méně času - udělejte se pro psa mnohem vzácnějším. Jestliže se kolem psa vždycky povaluje spousta hraček, zvažte jejich uschování a používejte je pouze při tréninku. Potřebujete nějak změnit trénink v něco, na co se bude celý den těšit, v tu nejvýznamnější událost, a to může zahrnovat značné změny v tom, jak je veden a jak je jeho den uspořádán.
Buďte na psa přísnější při jakémkoliv ostatním tréninku. Ujistěte se, že jde u nohy naprosto správně, bez nutnosti použít "halti" ohlávku/kšíry nebo jakékoliv jiné výmysly. Nikdy nesmí na vodítku tahat. Na povel si musí okamžitě sednout. Rozvíjejte a pracujte na povelu zůstaň a chůzi u nohy bez vodítka, protože tyhle dvě věci podporují a zlepšují ovládání psa na dálku. Učte ho přivolání od rušení (jídlo, hračky, ostatní lidé, aporty atd.) v prostředí, které máte naprosto pod kontrolou. Nejsem příznivcem tréninku jen ve smyslu pozitivního posilování, ale zrovna tak neuznávám, když je někdo na psa přespříliš tvrdý. Prostě jen chci, aby vždycky naprosto jasně věděl, kdy dělá věci dobře a kdy naopak špatně (musíme tzv. přesně rozlišit, co je černé a co bílé, ale to by bylo na celý další článek ještě delší než tento!). Pokud v tomto naleznete pro psa tu správnou rovnováhu, pak bude dělat přesně to, co mu řeknete a bude šťastný a nadšený, že to může dělat. Udržujte své povely jasné a tiché. Pokud vždy používáte hlasité povely, pak nemáte nic, k čemu se uchýlit v případě stavu nouze. Buďte klidní, sebejistí a důrazní.
Zvažte použití píšťalky, pokud v současnosti používáte slovní povely, nebo změňte píšťalku, pokud zrovna tuhle pes ignoruje. To vám dává lepší šance odrazit se ode dna, ale bude to k nějakému užitku pouze tehdy, pokud skutečně začnete řádně od začátku a použijete lepší metodu pro trénink přivolání, než jste užívali dosud!
Najděte si uzavřené, nedráždící místo, kde můžete psa nechat bez vodítka a trénovat. Nalezení vhodného místa k tréninku je jedna z nejtěžších částí, se kterou mnoho lidí zápasí. Zapomeňte na drill a opakované používání, trénink psa vyčerpá mnohem efektivněji. Každá lekce by měla být mixem tréninku a volnosti.
Jedním z obrovských problému se psy, kteří nemají dobré přivolání je, že jsou mnohem častěji připoutáni zpět na vodítko. Pokud majitel stráví hodinu horečným a zoufalým hledáním a přivoláváním psa, pak těžko můžeme očekávat, že ho hned po přivolání nechá zase jít. Nicméně, je zásadní si zapamatovat, že čím více a častěji je svoboda psa omezena po přivolání, tím méně je pravděpodobné, že na přivolání přijde. A proto si potřebujete najít takové místo pro trénink, kde můžete nechat psa opět na volno poté, co byl odměněn za návrat po přivolání, přestože to možná chvíli trvalo. (Proto je potřeba najít omezený a ne moc velký prostor.) Čím častěji je pes přivolán, odměněn a poté opět puštěn na volno, tím pravděpodobněji se bude spolehlivě vracet v budoucnosti.
Přemýšlejte o důsledcích pro psa. Co ho ovlivní a je pro něj tak zajímavé, že přijde versus co ho tak ovlivní, že uteče? Pracujte skutečně, skutečně tvrdě na nalezení rovnováhy při poskytování pozornosti. Zjišťuji, že lidé často zápasí s tréninkem, protože nepřemýšlejí dostatečně nad tím, co dělají a čeho se snaží dosáhnout. Omezte situace, kde vše stojí proti vám.
Dlouhé vodítka (stopovačky) mají své užití, ale nejsou všelékem. Jakýkoliv pes, který svůj mozek aspoň trošku používá, ví moc dobře, kdy stopovačku má a kdy ne. Nicméně vám umožňují trénovat a začínají utvrzovat ty správné reflexy v psí mysli.
Jednoduše vždy musíte usilovat o procvičování úspěchu a ne chyb. Potřebujete opakování a zvyšovat míru rušení velice pomalu a postupně. Navrhl bych, že tento problém se zlepší pouze tehdy, pokud se stane klíčovou částí celého vztahu mezi majitelem a psem.
Není to ani zdaleka kompletní, ale doufám, že to některým alespoň trošku pomůže.
Převzato z: http://www.labradorforums.co.uk/
Autor příspěvku: MatA99
Překlad: Martin Incédi